Malým Ostrým se prokutal na oblohu kolozubý srpek. Dívka běžela podél vypouklé
stěny starého mlýna, na rohu stavení se na okamžik přidržela jeho hrubě
omítnutého břitu, prudce zahnula. Do vysokého býlí u paty domu se vydrolila
trocha bílé suti. Dívka se ocitla na temném dvoře obestavěném prkennými šopami,
na udusané hlíně rozházené zrní, překocená psí bouda, puklý talíř, uprostřed černá
pagoda hnojiště. Najednou nevěděla, kudy se dát. Mírně rozkročená utkvěla v
hliněném podloží červnové noci. Začala se polekaně otáčet na místě. Nikoli. To noc
se otáčela kolem její šíje, po zubatce páteře sjíždělo pod černé šaty kodrcavé
rozechvění! Stala se osou těchto hor, osou, kolem níž se otáčí spící ves, jedinou
hřídelí mlýnského kola i mlýnského kamene! Zahlédla malou branku. Rozrazila ji a
tryskem vběhla na kluzkou loučku u potoka. Rozhlédla se. V lopuší se černal starý
dřevěný trámec. Bez váhání ho uchopila a táhla k vodě. Pod prsty ucítila kluzkost
světa tvorů, kteří vládnou studeným rubům všech teřících věcí. Smýkla dřevem na
hladinu. Pak na zčernalý trámec usedla a plula přikrčená po proudu. V měsíčním
světle ještě zahlédla, jak se na mokřinatou loučku vřítily dvě postavy, chvíli se
rozhlížely a hned na to spolu začaly zápasit. Na vrbovém proutku u břehu svítila
dlouhá bílá stužka… zápasit. Na vrbovém proutku u břehu svítila dlouhá bílá
stužka…
